Neutahuju, přetočená je pirueta. Klasickej SW se dělá s půlpiruetou. Ale u triků je potřeba ještě přidat alespoň 30 stupňů. Nedotočenej je následující druhej end. Nebo můžeme říct: nedotaženej do čistý vertikály. Prostě loď neprotne vertikálu, ale zůstane těsně u ní. Má to dva důvody. Líp se provádí rotace na zádi, ale hlavně, až to budete dělat ve válci, těch pár chybějících stupňů vám pomůže v rotaci. Místo toho, abyste přepadli do válce. Pak už následuje ten rozhodující end začínající další sérii kocouru.

Jaká je tedy kuchařka triků WOO?

1.    Začneme jako klasickej splitwheel.
2.    Běžnou půlpiruetu přetočíme o 30 až 60 stupňů.
3.    Kritická fáze číslo 1: Přechod ze špičky na záď je proveden jen rotací trupu, skoro bez pomoci pádla. Stále si udržujeme stejnej náklon (úklon) jako při SW (split weel). Záběrovej list pádla přesouváte od lodi směrem za hlavu. (Proto k zasazení zádi použijeme jen rotaci trupu a setrvačnost). Pádlo provádí jinou činnost a nemůžeme ho použít k záběru.
4.    Následuje dotažení špičky k vertikále (ne do ní). Opřete se o pádlo a záběrem ho dotáhnete zpět až k lodi! (tím jste provedli wingover – „split wheel na zádi“). V tekoucí vodě se stačí jen opřít o pádlo.
5.    Kritická fáze číslo 2: Loď jste dotočili bokem k proudu a trup se snažte dostat (vyklonit- koukáte se do nebe tak uděláte náklon po proudu) co nejvíc po proudu, abyste v následující chvíly dostali těžiště nad loď. (Cartwheelový end na zádi.) Následuje „tajnej“ záběr. Je veden po dráze „J“. Začátek je jen proříznutí vodou a postupně přechází v klasický kontra jako při cartweelu.

První záludnost. Většina jezdí učebnicovýho splitwheela. Vzorně se po celou dobu pohybu dívá na přitékající vodu. Olli Grau by měl radost :o) Jenže to se nesmí! (Resp. smí, ale jen do půlky druhýho endu.) Hlava v tomto případě brání přetočení těla a to je při tricích životně důležitý. Není potřeba nic víc, než zkroutit tělo ve směru rotace. Proto se hlava po celou dobu dívá ve směru pohybu!!! Proto se můžete kouknout, kolik sekund vám zbejvá do konce jízdy. Proto se dají dělat fotky s krásně zaramovanýma obličejema závodníků.

Předklon a zase ten předklon – už mě z toho bolí břicho (-; břišní svaly). Stejně jako u cartweelu je důležitý udržet tělo v průběhu celýho pohybu v předklonu. Ono to sice svádí k tomu si při wingoveru ulevit záklonem a větší stabilitou. Tím si hrozně uškodíte. Máte výrazně větší šanci na výplach, ztratíte energii potřebnou k poslednímu endu a asi ani nemáte dostatečně silný svaly na to, abyste se před třetím endem dostali do předklonu, bez kterýho poslední end prostě neuděláte!!!

Pokud se po druhým endu, kdy špička sestupuje z vertikály, dokážete ještě víc předklonit (důležitý je samotný pohyb – předklon; ne to jestli jste nalepený na přední palubě), dosáhnete zrychlení (cartwheelové) rotace a zvětšíte šanci na úspěšné dokončení. Nevýhodou je větší přepadávání do válce.

To (doufám) „poslední“ tajemství, který jsem tak dlouho hledal, není v tom, jak vypadá poslední záběr, ale v tom, odkud kam je vedenej. Životně důležitý je dostat pádlo před posledním záběrem těsně k lodi. Téměř rovnoběžně s osou těla. Tzn. horní ruka (Levá u pTW) je u opačnýho ramene (před ním, nebo za hlavou) a dolní (P u pTW) se dotýká boků lodi. V tu chvíli můžete začít prořezávat. Dolní ruku táhneme co nejvíc za záda (pod sebe), a horní se naopak snažíme dotlačit ještě dál za opačný rameno. Jako když se chci dotknout špičky. Výsledkem je snaha udržet pádlo co nejvíc vodorovně s hladinou (to je životně důležitý ve válci). Tím se nejvíc přiblížíme klasický poloze pádla, ze který začínáme cartweel. A získáme maximální prostor pro poslední end.

Největším nepřítelem triků je „nepoctivost“; jedno jediný nedotažení nebo „ulevení si“, a neuděláte je. Nejvíc je to vidět na tom, jestli dotočíte 360 stupňů, nebo ne. Mně strašně pomohlo dotahovat pohyby co nejdál ve všech směrech. Jako kdybyste se snažili tančit po co největších kružnicích. Důležitý je celý to provést plynule, nezrychlovat. Pokud například zrychlíte nástup (zahájení) endů, dopadne to stejně jako u cartwheelu – dojde k přeskakování z endu do endu. To se v případě WOO rovná výplachu.

Další záludností TW je, že se nedá naučit na flatu. Protože tekoucí voda ve válci ovlivňuje triky daleko víc než třeba cartweela. Nedotažená vertikála při druhým endu vám ve válci pomůže k dotočení. Do zádi se opře přitékající voda a díky vyosení zádi vás otočí. Pokud by byla záď v ose, nedojde k rotačnímu účinku. Voda se opře do zádě a vytlačí vás z válce ven nebo přepadnete přes záď. Na rozdíl od fletu, kdy musíte wingover provést sami a máte spoustu času. Ve válci vás voda bleskově otočí sama a vy nemáte vůbec žádný čas. To znamená nestarat se o dotočení druhýho endu, to za vás udělá voda, ale snažit se spíše věnovat přípravě na třetí end. Udržet tělo v předklonu a pádlo co nejvíce vodorovně, abyste se měli o co opřít.

No, a protože obrázek vydá za tisíc slov a když se navíc ještě hejbe, tak nejmíň dvakrát tolik, pusťte si tohle video CNAWR školy, ve kterém vám Honza Bubník a spol. všechno pěkně názorně předvedou:

To je zatím všechno, co jsem se o této tajemné figuře naučil. Pokud toužíte více proniknout do tajů TRICKY WOO, doporučuju EJuv advanced playboatyng, Kenův Playboaters handbook.

Článek také vyšel na cnawr.cz, kde si můžete vybrat, jaký trik vám nabídneme v CNAWR škole příště!