Samozřejmě máme jako „celoroční“ vodáci radost, když venku začne pršet. S první kapkou ještě ne, ta nás asi nechá v klidu, ale s přibývající intenzitou srážek se už začíná projevovat lehká nervozita. Mozek se pomalu převlíká do hydra. Tělo ještě zůstává jakž takž v klidu, jen občas nám zamne rukama. Začínáme podvědomě ale zcela automaticky řešit, kde to poteče a jak se tam dostaneme, abysme u toho nechyběli. Máte-li v pracovním kolektivu nějaké vodáky můžete na nich celkem zřetelně pozorovat prudký pokles pracovní morálky, který se projevuje častým brouzdáním po internetových stránkách s vodními stavy, neustálým telefonováním stejně postiženým kamarádům, zmateným přecházením po místnosti a v zimních měsících navíc vymýváním termosky na čaj s rumem.

A pak to přijde. Přestane pršet. Normálně sprostě přestane pršet! Né když jste ještě v práci. To si pěkně leje a hladiny se zvedají. To je ještě pohoda. Pršet přestane, až když přijedete z práce nebo ze školy domů a začínáte balit. Teplý deštivý den se začíná měnit na chladnou noc, když je sníh tak samozřejmě přituhuje a ráno všechny vodočty hlásí prudký pokles všech hladin. Vodák kterej měl ještě večer úplně jasnou představu o tom, co všechno stihne za pořádný vody „nasmahnout“ je najednou zmatenej jak kamzík na rovince. Skupinky pádlistů stojí v nekřesťanských hodinách, kdy by je v pracovní den z postele nedostal ani heverem, před auty navázanými kajaky a hádají se, kam tedy vlastně pojedou.

V letních měsících je to s deštěm stejnej pech jako na jaře a na podzim. Zase si dělá co chce a prší si jen tak bohapustě bez přemýšlení. Vodáka v pracovním kolektivu opět poznáte. Je už myšlenkou úplně někde jinde. Do práce nosí groteskní oblečky, pruhovaná trička, kšiltovky, kloboučky a sluneční brýle bizarních tvarů a zkouší si je před zrcadlem. Na internetu čekuje tábořiště, hospody a otvírací doby hradů a zámků. Vodní stavy ho nijak moc nezajímají. Nějak bude. Hlavně aby bylo pěkně. V drogerii nakupuje repelenty, krémy na opalování a prezervativy.

A pak to přijde. Začne pršet. Normálně začne pršet. Né když jste ještě v práci. To si pěkně svítí sluníčko a hladiny řek jsou mírumilovný. To je ještě pohoda. Pršet začne až když přijdete z práce nebo ze školy domů a začínáte balit. Teplý sluneční den se začíná měnit v deštivou noc, která se ladně přehoupne do deštivýho dne a ve stejném duchu přetrvá po celý dovolenkový týden. Vodák, kterej měl čtrnáct dní před dovolenou jasnou představu o opalovacích polohách na bortu svý kánoe, je zmatenej jak Goro před Tokiem. S podezřením zkoumá kamarády, jestli někdo z nich není bůh deště jako Rob McKenna, kterého mají mraky rády, hýčkají ho a zalévají. A jestli je při dovolené nebude smáčet 231 jemu známých dešťů. Třiatřicítka (lehký bodavý déšť), sedmačtyřicítka (lehké kolmé mrholení), jedenáctka (kapičky nesené brízou) nebo stovka (studená húlava po lijáku).

Takže co je vlastně zač ten déšť. Déšť je hydrometeor. V meteorologickém smyslu je to meteor, který který tvoří vodní částice v kapalném stavu a který se vznáší v atmosféře. Hydrometeorů je samozřejmě víc. Jednak tedy vertikální srážky, to je náš déšť a ještě sníh a taky kroupy (fuj), horizontální srážky jako rosa nebo jinovatka a v poslední řadě mlha a kouřmo. To poslední je obdoba mlhy. Zvířený sníh a vodní tříšť, to sem sám nevěděl, patří taky do skupiny Hydrometeorů. Pozor! Jsou-li z oblaků vypadávající srážky menší než 0,5 mm jde o mrholení. A já se ptám proč na jaře a na podzim v pracovní dny padají hydrometeory jako krávy a ve státní svátky jen hnusně mrholí? A taky by mě moc zajímalo, proč, když jedu v létě na turistiku, v pracovní dny svítí sluníčko a na dovolený padaj hydrometeory jako krávy?