Přidali se i početné zástupy našich příznivců ze všech koutů východních Čech. Kamarádi z hradecké loděnice VK Slavia dokonce vypravili autobus. Všichni s i nejdřív mohli zavzpomínat u plátna při non-stop projekci fotek a filmů z našich akcí.

Když si kapela klukům z Omiš bandu po hodině a půl hraní konečně vyžádala time-out, přišel čas na první soutěž – slalom na divoké vodě „O zlatý zobák“. Jak asi mnozí tuší, museli jsme se obejít bez vody. Ani spád tratě nebyl nijak veliký. I přes tyto maličkosti měli diváci o zábavu postaráno.

Otevřena byla pouze nejatraktivnější kategorie KC2 (karton-debl-kánoe). Startovalo se systémem head to head a na závodníky čekalo celkem 5 branek, dvě povody a protivody (bez vody) a nejzáludnější shýbačka s rumovou kontrolou.

Teď k samotnému průběhu závodu. Do čtvrtfinálových rozjížděk mělo nastoupit 8 posádek, aby měly naše kartonové C2 speciály šanci dočkat se finálové jízdy v použitelném stavu. K našemu překvapení se na startovní listině objevilo hned 13 dvojic. Bylo tedy nutné projít kvalifikací, která spočívala v pojídání rohlíku na čas s hromadným startem.

Jak se později ukázalo, systém kvalifikace nebyl úplně spravedlivý. Někteří postoupivší závodníci dožvýkávali zbytky rohlíku ještě při čtvrtfinálové jízdě. Na druhou stranu pořadatelé zas měli odbyté tradiční občerstvení a žádná posádka nemohla říct, že by odešla domů s prázdnou.

Bylo znát, že hradeckým cestou na bál nejvíc vyhládlo a ve vlastním závodě tak měli hned 5 želízek v ohni. A své kvality potvrzovali také mezi brankami.

Před branami finále si na nich zlámali zobáky závodníci pořádajícího oddílu Kačeři Chrudim, smíšená chrudimsko-zaječická posádka Péťa s Ivošem a největší favorité závodu, domácí borci Libor se Soňou. Finále tak bylo čistě v režii vodáků VK Slavia. Manželská posádka Monika se Zbynďou proti Petrovi s Pepínem.

Druzí jmenovaní v předchozích rozjížďkách těžili z ideálních tělesných dispozic. Nižší Pepíno na háčku skvěle razil vzduch a zároveň umožňoval zadákovi skvělý výhled na trať. Před finálovou jízdou nečekaně zasedla jury (žiri) a nařídila prohození háčků se zadáky. Finále nakonec nerozhodla jury, ale čistota jízdy. Monika se Zbynďou shodili poslední protivodnou branku a rumová penalizace je stála vítězství. Pro třetí místo si v malém finále dojeli (doběhli) Péťa s Ivošem. Všichni na stupních vítězů byli odměněni hodnotnými cenami od sponzorů a mohlo se pokračovat v taneční zábavě.

Zábava v sále nabírala na obrátkách, na baru se začínaly rozjíždět panákové kolotoče, na parketu se začínaly objevovat první zvedačky. Protože byla před námi ještě hodně dlouhá párty, byl nejvyšší čas trochu se zklidnit. Zhasla světla a v sále se objevily břišní tanečnice. Všichni si sedli na zadek a obdivně koukali, dokud nepřestala hrát hudba. No holky musely samozřejmě přidat.

Parket byl ještě jednou plný tanečnic, tanečnic východoevropských kultur a to si nemohl nikdo nechat ujít.

Druhá soutěž s pracovním názvem „Sudoválení s občerstvením zadara“ byla vyhlášena krátce před půlnocí. Startovalo se pokynem 3-2-1-rum, kdy závodník do sebe kopnul zmíněný lektvar, skočil do sudu a dokutálel se na protější stranu sálu, kde nárazem o kamna zastavil časomíru. Technicky nenáročná soutěž doplatila především na aktuální přetrénovanost většiny potenciálních závodníků. Převážná část nastoupila nejspíš omylem, protože nebyla na výkladu tratě a nechala se zlákat vidinou rumu zdarma a bez fronty. Startér Předseda byl nekompromisní a po odstartování tak nebylo cesty zpět. Jakou udělali blbost došlo závodníkům až při nárazu do kamen. Vítězem byl každý, kdo se dokázal ze sudu dostat bez cizí pomoci.

Pořadatelům zbývalo už jen vylosovat deset hlavních cen tomboly a mohla začít volná zábava. Snad každý si domů odnesl něco na památku. Keramické doplňky všech možných tvarů včetně prémiového jelena, click clack zvířátko, svíčku, VHS kazetu, míč proti trudomyslnosti, kachní zob, opičku. Šťastnější jedinci třeba pivní set Slatiňanského ležáku, vodáckou vestu, kajakářské pádlo nebo dvacetikilový pytel výběrového koňského hnoje. Tady moje vzpomínky končí, protože Vojta přestal fotit. Zbytek si už domyslíte sami.

Pro Kačery Chrudim se nabízí otázka. Vážně vydržíme čekat na podobnou akci dalších deset let? 22 je taky pěkná číslovka. Za organizátory bych chtěl poděkovat všem, kteří dorazili a pořádně si to užili. Jmenovitě pak Petrovi D., že přivezl i odvezl chrudimské, pardubické a hradecké vodáky bezpečně do jejich domovů. Nítěnkovi za uspořádání after párty na loděnici. A v neposlední řadě sponzorům HIKO sportu a vodáckému obchodu KAJAKY.cz a HYDRO magazínu, kteří nám poskytli skvělé ceny do našich trhlých soutěží.

text: Honza Sloupenský

foto: Vojta Janda