Příběh první:

Třetí den prší, většina naší výpravy volí prohlídku Českého Krumlova s návštěvou krytého plaveckého bazénu. Já, Pája a Rákos se soukáme do mokrého hydra. Je přece škoda nesjet si Vltavu při 35 m3/s ve Spolí. Kontrolujeme vesty, karabiny, nůž, k našim osobním házečkám přibíráme do každé lodě jednu navíc. Plavba z Pískárny je příjemná, řeka pěkně vodnatá, po kilometru zasahuje do půlky toku spadlý strom. Retardérka ve Větřní bez problémů jako vždy, jez Konopa – u barevné skály si jdeme prohlédnout. Středem šlajsny je to v pohodě. Po padesáti minutách dáváme pauzu v kempu Nové Spolí. Průtok se zvedl na 40 m3/s. Vyrážíme dál. Rechle, skluzavka ve šlajsně, to přece nic není. Jenže při tomto stavu nás čeká na konci obrovská vlna. Pája s Rákosem jdou ke dnu, loď mají zcela zatopenou. Já v singlu projíždím o poznání lépe, vlna mě hodila na levou zeď, vody mám jen půl lodě. Pod jezem vyléváme. Nejsme sami, jedna převrácená loď, další dvě čekají nad jezem. „Je to náš čtvrtý jez v životě, nevíte jak to vypadá dál?“ Doporučujeme za této vody opustit co nejrychleji řeku a hlavně se nepouštět přes jez U Liry. Snad dali na naši radu, alespoň večer ve zprávách na Nově nic nebylo…

Průjezd šlajsnou na Liře je nemožný, pod spádovou deskou válec od pravého břehu do tří čtvrtin. Těsně při pravé koze je průjezd zadarmo, ani to necáklo. Retardérka na Mrázkově mlýnu s větší vlnou, háčci si užijí. Prohlídka Jelení lávky. Je otevřená propust při levém břehu, krásné vlny, tak do 70 cm a 100 m pěkné peřeje. Šlo by to i klasikou – střední propustí, ale tam se nic neděje. Paní se psem nám oznamuje, že to ještě nikdo nesjel bez převrácení a musí se na nás podívat. Zaklekáváme a pouštíme se dolů. Ve šlajsně dvě pěkná zhoupnutí a je tu první vlna. Nahoru, dolů, znovu nahoru. Je čas vyjet z vln do klidnější vody. Dáme to znovu. Vláčíme lodě po spádové desce nad jez a zase vzhůru dolu šlajsnou. Pája s Rákosem první, já za nimi. Na čtvrté vlně mají loď po okraj plnou vody, opět jdou ke dnu. Po 60 metrech loď dorvou ke břehu. Zastavuji a pomáhám vylít. Těšíme se na pohled na Polečnici, teče tam 25 m3/s. Úzkou průrvou se valí víc vody než je polovina průtoku Vltavy. Množství vodní tříště jako na Nijagáře. Zkoušíme pádlovat proti proudu, bez šance. Otáčíme lodě. Máme před sebou poslední kilometr. Autobus už čeká, hážeme lodě na přívěs a vracíme se na Pískárnu.

Příběh druhý:

Čtvrtý den prší. Na vodu jde jen ten, kdo opravdu chce. Vyplouvá 5 lodí, na nich šest instruktorů, jsme v přesile. Plavba příjemná, 20 kyblíků navíc proti včerejšku není ani moc znát. Na Větřní kontrolujeme, aby se všechny lodě držely podél pravého břehu. Po průjezdu retardérkou se otáčím zpět. Přes korunu jezu i přes stavidlo se valí slušný proud. Barevná skála půjde středem, jako včera. Za hodinku je vše za námi a vyndáváme lodě na břeh. Příjemná a bezpečná plavba i při této vodě.

Příběh třetí:

O dvě hodiny později. Kráčíme obhlédnout krásy Krumlova. Pokolikáté už? Dnes přibude i obhlídka řeky při 60 m3/s. Začínáme Na Rechlích. První pálava se převrací, druhá taky, z raftu vypadávají dva raftaři. Někteří bez vest. „Co se nám může stát?“ Všechny to táhne k válci pod jezem. Raft se pokouší potřetí najet na skluzavku. To se jim s jejich vodáckým uměním nedaří, tak to zkusí přes korunu jezu. Pískám na ně, křičím ať si uvědomí, že teče skoro 60 kubíků. Asi jsem vypadal dost zuřivě, lekli se a Rechle přenesli. Přijíždí deset červených Tyder. Olomoucká univerzita na vodáckém kurzu. Uvidíme, co na tento jez řeknou profíci. Jirka Kráťa rozhoduje po prohlídce rychle, splutí jezu je možné dva metry od levého břehu. Nikdo nesmí být dál. Jez U jelení lávky. Všechno stejné jako včera, jen vlny větší a proud rychlejší. Kdo se převrátí plave až k Lazebnickému mostu. Připlouvají univerzitní lodě. Kdo vyjede z vln včas, má vyhráno. Převrací se jen jedna loď. Nad jezem už jsou další lodě i vzducholodě. To jsou větší machři. Jedna plastovka naráží na pravou kozu ještě nad jezem, zvrhnutí je nezbytné, Pálava najíždí při levém břehu. Hup dolů a už taky plavou. Další tři převrácené lodě. Myslím, že už jsme viděli dost. Opouštíme Vltavu a po noční přejezdu sedáme do lodí na Moravě. Z Hanušovic příjemných 20 kubíků. Ale to už je zase jiný příběh…

Dovětek:

V podvečer se na jezu ve Větřní utopil jeden ze tří rafťáků, kteří se pokusili sjet jez nikoli šlajsnou, ale přímo přes korunu.

Text: Martin Linhard
Foto: Jan Šťastný, Dagmar Jahnová, Karel Navrkal