Otakar Štěrba uskutečnil řadu prvosjezdů asijských řek a vedl první českou vědeckou expedici do Himalájí. Navštívil více než padesátkrát země bývalého Sovětského svazu a po roce 1992 uskutečnil stěží uvěřitelný projekt obeplutí světa po řekách, kdy na sólo plavbách nebo s manželkou Dinou přejel takřka všechny kontinenty.

Mezi vodáky je jeho jméno velice známé, méně známý je pro vodáky jeho profesní život. Otakar Štěrba vystudoval přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor zoologie. Je uznávaným odborníkem na hydrobiologii. Své poznatky vtělil do osmi vědecko-populárních knih, populárně-naučných filmů, výukových televizních pořadů.

Své zkušenosti využil při založení Katedry ekologie v roce 1990 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie. Katedru ekologie vedl od založení do roku 2000, kromě let 1990 – 94, kdy zastával funkci děkana fakulty.

V celé své činnosti usiluje Otakar Štěrba o obnovení přírodní rovnováhy. Na svých cestách po světě s oblibou dokumentoval životní prostředí pomocí kamery.

První režijní dokumenty Velká řeka (1980) a Velké krajinné ekosystémy (1981) připravil ve spolupráci s Krátkým filmem Praha. Následně začal spolupracovat s Československou televizí jako režisér dokumentů Československé ženy v Himalájích (1985) a Přelidněné Himaláje (1985).

Pracoval jako odborný konzultant na celovečerním filmu Zdeňka Sirového Cesta na jihozápad (1989). Také se podílel na scénáři na pětidílného seriálu Zeměpis světa – Příběhy z ostrovních říší Tichomoří (2002). V letech 2005 až 2007 v Pákistánu natáčel a režíroval dokumentární film Nemocnice na konci světa (2008), který vyniká svou humanitární stránkou.

Otakar Štěrba za celý svůj dosavadní život prošel mnoha rolemi, všechny však spojuje vztah k přírodě a krajině. Jako dlouholetý dobrovolný pracovník ochrany přírody inicioval a neúnavně s několika dalšími kolegy 16 let prosazoval myšlenku ochrany posledních zbytků přírodní řeky a luhu Litovelského Pomoraví, až ke konečnému vyhlášení za CHKO.

Když se toto dílo podařilo, vytyčil si další zdánlivě neuskutečnitelný cíl a dotáhl ho k vítěznému konci: tím cílem se stala reintrodukce bobra do české přírody.

V oblasti ekologie jako vědy vypracoval studijní plány a prosadil založení vůbec prvního odborného studia životního prostředí v ČSSR – na Univerzitě Palackého v Olomouci, která se tak v r.1977 stala první vysokou školou, kde se začala vyučovat Ochrana a tvorba životního prostředí jakožto obor.

Poté Štěrba upřel svou pozornost ke krajinné ekologii, konkrétně se naplno začal věnovat tematice říční krajiny, neboť stav říčních krajin se stává globálním problémem na úrovni problémů atmosféry, oteplování klimatu nebo světového oceánu. Navázal tak na své dřívější objevné hydrobiologické práce v říčním „podzemí“- tedy v říčním hyporeálu, vyslovil svoji teorii říční krajiny a říčního kontinua a rozvinul myšlenku fungování této svébytné krajiny do praktických konsekvencí ekologické protipovodňové ochrany v území podél řek.

Téma říční krajiny zcela vyplňuje jeho život, je sžitý s řekou jako rybář i jako vodák a cestovatel. Postupně během let poznal řeku coby fenomén osobně na všech kontinentech. Některé velmi osobně a doslova na ostří nože. Odtud pramení jeho sisyfovské úsilí o záchranu a rehabilitaci řek v očích společnosti, což činí svou pedagogickou a i svou publikační činností.

Vedle vědeckých prací či obsáhlé monografie s tematikou krajinné ekologie a biodiverzity, se zaměřením na říční krajinu, je na druhé straně i autorem několika vědeckopopulárních knih a jeho filmová tvorba s krajinně ekologickými tématy byla oceněna festivalem Ekofilm Ostrava i festivalem Scholafilm Brno. Prostřednictvím svých knih a filmů se snaží sdělit a vyburcovat společnost ke změně vztahu k řekám a jejich krajinám.

Přednáška Otakara Štěrby se koná v rámci festivalu Ozvěny v sobotu 22. března odpoledne DK K-TRIO, Dr. Martínka 4, Ostrava-Hrabůvka

připravil: Mirek „Zajac“ Duda, foto: archiv