Průzračně čistá voda řeky Cheakamus pramení ze stejnojmenného ledovcového jezera v nitru provinčního parku Garibaldi a svižně si prořezává cestu horami a strmými stěnami kaňonů, než se zhruba po padesáti kilometrech setká s řekou Squamish a vteče do Pacifiku.

Horní úsek bývá sjízdný jen při vyšším stavu vody. Proud je velmi rychlý s kontinuálními čtyřkovými, místy pětkovými peřejemi. Voda je ledová. Nicméně kdo k zábavě na vodě nutně nepotřebuje extrémní hladiny adrenalinu v krvi, může odbočit stejně jako my hned za městečkem Squamish (60 km severozápadně od Vancouveru) na cestu Paradise Valley Road a asi po dvaceti kilometrech jízdy shodit své lodě na hladinu říčky.

Spodní úsek Cheakamus se stal naším oblíbeným místem. Řeka celou dobu svižně teče nádherným deštným lesem, kde pravděpodobně nikoho jiného nepotkáte. Za soutokem s Culliton Creekem čekají první zábavné a poměrně dlouhé peřeje (WW II-III). Tok se pak trochu uklidní. Ne však na dlouho. Největší peřeje čekají po soutoku s Cheekie River před silničním mostem Squamish Valley Road, kde se dá skončit. Byla by to však škoda, protože těsně za mostem se nachází dvoukilometrový úsek kontinuálních peřejí s pěknými vlnami. Jejich velikost a náročnost se hodně mění se stavem vody.

V květnu a červnu snadno WW IV, později v létě WW II-III. Začátkem léta při vyšším stavu byla řeka téměř na hranici možností našich nafukovacích člunů. Nezřídkakdy jsme se ocitli s plnou lodí na pospas běsnícímu proudu, který s námi hrál billiard mezi balvany a skalními bloky trčícími z řeky. Později v létě jsme během pohodové jízdy nalézali mnoho skvělých míst vhodných pro trénink našich dovedností. Spodní úsek Cheakamus River není záludný. Mimo brzké léto je vhodný i pro méně zkušené vodáky.