Nedostatek sněhu letošní české zimy mě totiž doslova odpinknul směr Trója. Ne, že bych se stal naráz milovníkem studené vody, ale jakmile jsem si vytvořil berličku typu: „Na Jizerce taky nasedáme, když je kolem nuly”, zjistil, že v sobotu ráno nebudu u bunkru přešlapovat sám a ve finále místo sucháče natáhl kraťasy - bylo vyhráno. Moje holá lýtka sice nepřitáhla množství inline bruslařek a Vohraďák stánek taky neotevřel, ale pravidelné pádlovačky se staly nedílnou součastí prosincových a lednových víkendů. Na Štědrý den dopoledne bylo v Tróji doslova natřískáno, a to nejen díky pražské Bohemce, která se tu schází v tuto dobu již tradičně.

S Karlem Harantem, kterému studenou vodu nezošklivila ani předvánoční šichta s prodejem kaprů, jsme pádlovali dokonce i na 1. a 2. svátek vánoční. Když jsem se před týdnem podíval zpět v kalendáři, tak mě ani příliš nepřekvapilo, že jsem napádloval za uvedené dva měsíce v Tróji víc než za celý podzim.

Chuť máchat se ve studené vodě totiž podpořila i říjnová modernizace trojské trati. Moderními plastovými překážkami se sofistikovaným upevňovacím systémem je nyní vybaven celý kanál odshora až po „žehličku”. A je to sakra poznat. Nové překážky u dna a kolem stěn neprotékají, takže se celá trať výrazně zrychlila, rozhraní jsou ostrá a přibylo i válců, které dokážou potrápit. Prostoru na poflakování ubylo, vracáky jsou rychlé a slušně pulsují, žádný klídek na dlouhý vydejchávání.

Za mě je to jasný: Nebudu 150km daleko hoblovat plácek se špinavým sněhem. Na pořádnou zimu a pěkný lyžování si počkám. V Troji!

text: Macák
foto: webkamera USK Trója