Se stoupající vodou zaplesá srdce zahrádkářovo. Kupa plevele smíchaná s králičinou hnije v koutě zahrady. V kompostu by se to ještě namnožilo. Šup s ní do vody, však ona odplave. Co na tom, že je řeka plná vodáků. Děda se potí a hází vidlemi. Rychle, než hrázný zastaví vodu.

První jarní paprsky rozpouští sněhy ve stráních a čilá bystřina valí své vody přes kameny starobylou vesnicí. Stařenka s lopatkou v ruce šouravými kroky vyjde z domku a zamíří k potoku. Rozmáchne se, popel z kamen letí a zasáhne vodáka. S vytřeštěnými zraky pak hledí, co to plave korytem. Není to čert?

Je jaro a malá říčka si to šněruje od lesa k vesnici. Od řeky odchází pán v montérkách s kýblem v ruce. Něco do ní vysypal. Po pár metrech máte jasno. Po hladině plavou vývrhy z králíků i s pacičkami.

Nastalo léto. Plavíte řeku a té vody není zrovna mnoho. Před vámi je mělčina a na mělčině mršina. Roj masařek krouží kolem, nepohrdnou ani hnojem. S radostí vám zabzučí do nosu a do uší.

Řeka zvolna teče, lemována netýkavek lesem. V řece vzpříčila se kláda. Tahání nás nemine. To zas budou bolet záda. Před kládou mocná hráz z klacků a pet-lahví stojí, v šedé pěně plave divný starý míč. Míč má nožky, ouška, taky čumáček. „ Fuj Honzíku, netahej ho z vody, je to mrtvá kočička.“

Za léta co jezdím vodu, již jsem toho viděl mnoho. Velmi časté jsou uhynulé kusy lesní zvěře, které se do řeky dostaly následkem utonutí za vysokých vodních stavů, nebo je tam prostě někdo vhodil. Zcela běžným jevem jsou uhynulí králíci a slepice v igelitech pod mostem, nebo mršiny psů a koček.

Někteří lidé si ještě v dnešní době pletou říční koryta se smetištěm. Je to absurdní, vždyť téměř každá domácnost platí za odvoz komunálního odpadu a má u domu popelnici, která se pravidelně vyváží. V každé sebemenší obci jsou kontejnery na plasty, sklo i jiné recyklovatelné materiály. O to víc je nepochopitelné, že v břehových porostech, dokonce i v centrech měst se stále objevují černé skládky.

Velkým nešvarem našich toků jsou výsypky plevele a zahradního odpadu na březích. Některé zahrádkářské kolonie dokážou vytvořit veliké hromady sunoucí se do vodního toku. Odplavená tráva, drobné větve a shnilé ovoce se zpravidla zachytí o něco níže po proudu o první vývrat a vytvoří neprostupnou bariéru. V některých případech tento plující neřád dokáže ucpat nízký most a stát se příčinou vylití vody z koryta.

Tento nešvar začaly potírat místní vyhlášky měst a obcí. Je však otázkou, zda budou účinné a zda bude dle nich všem měřeno stejným metrem.

V posledních letech je úklidům řek věnována velká pozornost. Ve spolupráci se správci povodí se do nich zapojují vodáci, rybáři, ochránci přírody, skauti i rozliční dobrovolníci. Ruku na srdce, zůstává stále spousta toků, které nikdo nečistí a zřejmě nikdy čistit nebude. Je velkým štěstím, že matička Příroda čas od času sama provede „velký úklid“ a většinu smetí „odmete“ o kus dál, kde si ho možná někdo všimne. Pet-lahev s krojovanou Hanačkou, ohlodaný polystyren a starý škrpál tak možná dorazí až na Gabčíkovo.

Ač se za posledních pár let, kvalita vody v našich řekách značně zlepšila, tekutina, po které jsme občas jeli, měla do vody hodně daleko. Zvláště v sobotu odpoledne, kdy pračky jedou na nejvyšší výkon. Ve větvích nad vodou visely plastové WC závěsy s vůní moře, nebo chemického jehličí a opodál zel temný jícen kanalizačního potrubí. Zkrátka řada menších obcí nemá čističky odpadních vod. Z chudého rozpočtu je nepostaví, a zda získají potřebné dotace, bývá často ve hvězdách. Jistá část čističek pro změnu na sto procent nepracuje, zvláště když zaprší.

Ani se nedivím, že na břehu občas leželi uhynulí potkani. Říká se, že potkan je odolnější, než člověk. Zřejmě to nebude až zase taková pravda. Testovat to raději nebudeme, ale občas se divím, že za ta léta jsem z vody nic vážnějšího nechytil. Vlastně jsem to nikdy neřešil. Jako děti jsme se koupali v zabahněném rybníku s husami a kačenami, kde bylo pijavic víc, než hvězd na nebi. Rozmočený chleba z kánoe se v nouzi taky dal použít. Vždyť na vojně nás očkovali „proti smrti“ a v devadesátém třetím „ kádečka“ z roku 1964 chutnala docela dobře. Přechodné puchýře na nohou a rukou, nebo prodloužené pobyty na WC tudíž nepočítám.

Pak nadejde krásný letní den a vy vyrazíte na vodu. Večer se vrátíte z plavby domů a vaše dítě vypráví mamince. „Maminko, my jsme viděli mrtvého bobra a kluci našli v řece rybářský prut. Visel na kládě, pod kterou bylo utopené divoké prasátko … Víš, že na jedné větvi nad vodou visel takový starý hadřík. Taťka přijel blíž a ten hadřík měl kopýtka, hlavičku a parůžky.“ Následně jste zahnáni do sprchy a než proběhne vaše celková dezinfekce, jste drženi na vzdálenost délky násady smetáku.

Možná již vaše rodinná rada o vás bez vás také rozhodla a koupila vám dárek. Až ho rozbalíte, zjistíte, že obsahuje tři krabičky s vakcínami proti žloutence typu A, B. Nezlobte se na ně a mějte své blízké rádi, že na vás myslí.