Na jaře jsem se na nominačních závodech do reprezentace ČR do kategorie C1 nedostal. Když se to dozvěděl kamarád, se kterým občas vyrazím na kolo, hned mě zkusil, jestli bych jim nejel na Red Bull Dolomitenmann kajak. Chvíli jsem mu marně vysvětloval, že jezdím na kanoi a ne na kajaku, a že tudíž moc dobrej nebudu. Nakonec jsem ale musel souhlasit.

Jako testovací závod jsem vyzkoušel český Adrenalin Cup. Začal jsem trénovat na kajaku asi týden před závodem a hned při prvním tréninku jsem kamarádovi zlomil pádlo a zjistil, že to zas až taková legrace nebude. Druhej trénink už by lepší, zkusil jsem i eskymáka a vše proběhlo v pořádku. Závod jsem dal nakonec celkem důstojně až na povinného eskymáka, kde mi překážel jeden účastník, což mě trošku rozhodilo. Málem jsem zvednul až na třetí pokus a s dechem to v tu chvíli bylo už na hraně. Ta druhá lopatka na pádle se tam prostě plete a jak přijde krizová situace, není to sranda. Nakonec z toho bylo asi 11. místo, porazila mě jedna slečna od nás z oddílu. Na to nejsem zvyklej, ale už to nesmažu.

Asi tři týdny před Red Bull Dolomitenmann si půjčuju plastovou loď Pyranha Master, na který budu závodit. Tahle loď je příšerná, těžká a vůbec se netočí, ale jak mi bylo řečeno, je to nejlepší a nejrychlejší loď, na které se díky pravidlům může na Red Bull Dolomitenmann závodit. První trénink je utrpení, loď se vůbec netočí a moje mizerná technika na kajaku mi napovídá, že mě nečeká žádná legrace.

No nic, snažím se na vodu chodit každý den a sem tam dám trénink s Láďou Maroulem a Lukášem Kubričanem. Oba už na Dolomitenmannovi byli, tak mi předávají zkušenosti a radí, jak co nejlépe trénovat. Jezdíme výjezdy kanálem proti proudu, když je někde překážka v podobě pneumatik, které jdou přejet, jezdíme přes ně, prý se to na Dolomitenmannovi bude hodit. Po každém tréninku jsem úplně vyřízenej. Je to něco jinýho tahat tuhle 20kg těžkou herku, než se krásně vozit na našich 9kg lehkých závodních lodích.

Na Dolomitenmanna vyrážíme už ve středu večer, kluci říkají, že před sobotním závodem musíme dát alespoň dva kvalitní tréninky přímo na trati. Na místo dorážíme kolem půlnoci a jdeme rovnou spát. Už cestou jsem si všimnul, že jsou kluci ze závodu trošku nervózní, pořad řeší vylepšení lodí, pádel a další vybavení. Já zůstávám v klidu a po tom co se Lukáš ráno vrací z průzkumu trati a oznamuje, že ideální voda na trénink bude až okolo druhé hodiny, vyrážím zdolat pár místních kopců na kole.

Kolem půl druhé dorážíme na start vodácké sekce, která začíná 7 metrů vysokým skokem. Koukám na to a cítím respekt. Na start přijíždí i zbytek mého týmu podívat se, jak mi to půjde. První na skok jde Lukáš a dává to celkem bez problémů. Dobře, jdu do toho taky. Vylezu nahoru, nandám šprajdu, chvíli váhám, ale pak se odstrčím a letím dolu. Chvíle ticha a pak se nořím i s lodí pod vodu; bohužel mi padá šprajda a já tak tak dojíždím ke břehu, kde se úporně snažím vylejt vodu z lodi. Ale kameny kloužou a loď plná vody váží snad 200 kg. Pomalu mi dochází, že jestli se mi tohle stane při závodě, bude to průser.

Nakonec se všechno podaří a vyrážíme po řece dolů. Asi po 1 km míjíme protivodnou bránu číslo dvě, říkám si: „Sakra, kde jsem přehlídnul jedničku,“ ale během chvíle mi to dojde, protože vidím jedničku asi o 150 m níže. Je to jasný, na to jsme drtili ty výjezdy. Zavěšuju se do jedničky a sápu se za klukama mělkou vodou mezi kameny směrem ke dvojce. Trošku v duchu nadávám a říkám si, že tohle je fakt pakárna. U dalších, mnohem těžších výjezdů, si už ale zvykám a dochází mi, že to mají všichni stejný a tohle prostě k tomuhle závodu patří. V druhé třetině přijíždíme k výjezdu, o kterým si myslím, že ho ani nemůžu vyjet. Lukáš se rozjíždí a vyjíždí ho, tak to taky zkusím, a těsně to dávám. Pak ale Láďa udělá věc, kterou vůbec nechápu. Rozjede se mezi kameny u břehu a vyjede na ně, pak se párkrát přizdvihne a posune se rukama po šutrech a je nahoře jako my. Lukáš mi vysvětluje, že tahle to pojedeme v závodě taky, jen teď šetříme lodě, a můžu prý zapomenout, že bych to při závodě vyjel jinak než po šutrech. V tomhle místě budu prej už rád, že vůbec nějak pádluju. No dobře.

Pokračujeme po řece až na soutok, kde se najíždí do druhé řeky, jede se kus proti proudu, pak se musí vystoupit, popoběhnout po břehu cca 150 m a tam pak čeká asi nejtěžší část slalomu. Místu se říká katarakt. Je tam postavená celkem pěkná kombinace, která jde zajet dvěma způsoby. Jeden je delší a lehčí, druhý těžší a rychlejší. Dávám to hned tím rychlejším a mám radost, že to nemusím vynášet. Po hodinovém tréninku mě z kajaku celkem bolí záda. Přeci jenom to sezení je jiné než na kánoi a člověk si po 25letech klečení za tři týdny na sezení nezvykne.

Večer už jsem začal být taky trošku nervózní a taky přišlo na řadu ladění lodě. Bylo nutný špičku vyšprajcovat, aby se při skoku nedeformovala a nepadala mi šprajda.

Druhý den jdu dopoledne ještě na kolo, Dolomity jsou nádherný a tak si kolo nemůžu nechat ujít. Kolem druhé hodiny jsme už ale zas na startu a jdu dát další pokus. Snažím se, aby loď dopadla víc po špičce a přistání tak bylo hladší. Tentokrát vše ok, šprajda je na místě a já se trošku uklidňuju. Cestou dolu ještě ladíme slalomovou sekci a zkoušíme výjezdy, kudy je to nejrychlejší. Katarakt dávám zas bez problému, tak snad to klapne i v závodě.

K večeru mám sraz s týmem na společné večeři, která je v ceně startovného. Kecáme a všichni se chlubí, jak trénovali a já zas začínám být nervózní, abych jim to nezkazil. Nejvíc se bojím spadlý šprajdy nebo zlomenýho pádla. Uvědomuju si, že závodit ve štafetě je úplně něco jinýho než jet jen za sebe. Kamarádi sem cestovali dálku, stálo to nějakou korunu a hlavně ty hodiny dřiny a já bych jim to měl teď zkazit? Ani náhodou, to se nesmí stát.

Den D. Ráno se budím, Láďa už naštěstí nemohl nervozitou dospat, tak hned brzo odvezl naše lodě na start a dal je na ty nejlepší místa. Start běžců je v 10 hodin a my se na ně jedeme podívat, jak vybíhají začátek nekonečného kopce. Počítám závodníky. Můj běžec začal volněji a je asi na 70. místě ze 120. Po posledním závoďákovi se odebíráme na hřiště, kde budou přistávat padáčkáři a předávat štafetu nám, vodákům. Převlíkáme se a jdeme na zaplněné hřiště, kde vodáci čekají na předávku. Zanedlouho se objeví první padák s celkem slušným náskokem. Jdu se podívat, jak zdolá brod a přeběh směrem k prvnímu skoku. Nevypadá to nějak složitě. Můj běžec za to celkem vzal a nakonec doběhl na 43. místě a padáčkář to stáhnul na 36. místo, což je super. Vyrážím, překonávám brod a mířím směrem ke skoku, těsně za jedním závodníkem. Naštěstí mám loď na lepším místě a tak do skoku nastupuju jako první, nandávám šprajdu a hop. Chvíle pravdy než se vynořím a všechno dobrý, šprajda je na svém místě. Rozjíždím to, co to jde, ale zjišťuju, že běh a brod mi dal celkem zabrat a tak jedu spíš volně a snažím se odpočinout do výjezdů.

První výjezd v pohodě a dostal jsem se do závěsu dalším dvěma závodníkům. Trošku se mi pletou ve slalomové sekci, ale tam jsem doma, tak je oba předjíždím. Dorážím k těžkému výjezdu. Rozjedu to co nejvíc přímo mezi kameny a pak se rvu rukama nahoru po suchu. Celkem to šlo a už zas frčím dolů k nejdelšímu výjezdu. Všechno jde jak po másle, ale pak najedu blbou stopu a předjíždí mě závodník, kterého jsem před chvílí zajel. Jsem naštvanej a dojíždím k místu, kde se to dá zkrátit výjezdem mezi šutry, ale při tréninku mi to nešlo. Ale jak jsem nazlobenej, rozjíždím to, co to jde, a musím to dát. Bylo to na hraně, ale jsem nahoře a beru zpátky svoji pozici, protože kolega to objíždí. Teď už jen dofrčet dolů. Jedu na vlně nějakého závodníka, kterého jsem dojel a šetřím se i ve výjezdu na katarakt. Trošku jsem si vorazil a dávám ho hned v přeběhu. Teď už jen pár branek na těžší vodě, vyběhnout na břeh a jsem v cíli. Poslední kombinace v pohodě a předjíždím ještě jednu loď. Výběh na břeh a plác cyklistovi. Lehám, jsem totálně hotovej, obě předloktí jak kámen. Nemůžu nic.

Nakonec jsem cestou předjel 8 lidí a dostal naší štafetu na 28. místo celkově a 8. v amatérech. Bohužel cyklista měl pak pád a nakonec z toho bylo 35. místo celkově a 11. v amatérech, ale i to je na první pokus krásný.

Závod ve mně zanechává silnej zážitek a už přemýšlím nad příštím ročníkem.

text: Honza Mašek